Začalo to v bahně, jako koneckonců všechno.
V normálním světě by v té době byl čas na snídani, ale jak se zdálo, snídaně se v pekle nepodávala. Bombardování začalo před rozbřeskem a jak to vypadalo, hned tak neskončí. Vojín Jonas stejně na jídlo neměl ani pomyšlení.
Až na krátký okamžik děsivého útoku na kousku zablácené země, plné kráterů a opuštěné jako měsíc, strávil Paul Jonas dvacátý čtvrtý březen roku 1918 stejně jako tři dny předtím a většinu předcházejících měsíců - krčil se před chladem v páchnoucím bahně někde mezi Ypresem a St. Quentinem, byl napůl ohluchlý ranami německých těžkých děl a modlil se k Něčemu, v co už sám dávno nevěřil. Finche, Mulleta a zbytek čety ztratil kdesi v chaosu útoku - doufal, že se bezpečně dostali do nějakého jiného zákopu, ale bylo velmi těžké představit si něco jiného, než jeho vlastních několik loktů mizérie. Celý svět byl mokrý a lepkavý. Roztrhaná země, holé stromy a samotný Paul byl ponořený do pomalu padající mlhy, která se snesla společně se stovkou do ruda roztavených úlomků na zbídačená těla vojáků.
Rudá mlha, šedá země, obloha v barvě starých kostí: Paul Jonas byl v pekle - ale bylo to velice zvláštní peklo. Ne všichni v něm byli mrtví.

Takto začíná kniha Město zlatého stínu od mě neznámého, ale dle tiráže v zahraničí velice ceněného (jako by si nakladatelství Návrat mohlo dovolit tvrdit něco jiného...) autora Tada Williamse. Ten Jinozemi věnoval svému otci Josephu Hillu Evansovi, který však sci-fi vůbec nečte, takže když mu to nikdo neřekne, nikdy se o tom nedozví (tak to alespoň stojí na straně pět).Pokud vás předchozí ukázka navnadila na militaristický román, setřete, protože Město zlatého stínu je sci-fi jako vyšitá. I když také svým způsobem zvláštní.

Hlavních hrdinů je hnedle několik. Jedním z nich je právě vojín Paul, který o pár stránek později dostane střepinou granátu do hlavy a objeví snové kraje a zlaté město. Kapitoly věnované jemu střídají kapitoly věnované rozhodně nejsympatičtější dvojici hrdinů (ale Paul je na tom taky dobře), a to vysokoškolské profesorce Irene Sullaweyové (jindy také Renie) a jejímu studentovi a později příteli !Xabbuovi (s vykřičníkem před x, když to píšete v angličtině). !Xabbu je Křovák oplývající spoustou moudrostí z pouště, díky němu se z knihy dozvíte i něco o mytologii tohoto afrického národa, ale proč zrovna jeho autor do příběhu zařadil, to jsem vážně nepochopil. Faktem je, že příběhy Křováků knihu docela zpestřují, vyprávění o paviánech je z nich asi nejlepší. Tito dva se v knize objevují nejčastěji, řeší také nejvážnější problémy. Reniin bratr Stephen upadne do kómatu, Renie zjišťuje, že to má souvislost s "výletem" do zakázaného místa v síti. Sama se tam vydává a dále pátrá, ovšem musí se vypořádat i s dalšími problémy. Zdá se totiž, že její pátrání nezůstalo tak úplně utajeno a kdosi jí a jejím přátelům jde po krku. Dalším hrdinou spíše epizodním je Thargor. Tedy ne až tak Thargor, jako spíš jeho stvořitel, jelikož Thargor je postava z počítačové hry. Thargor je velký válečník, přesto je záludně zabit trapným lichem zatímco užasle sleduje zlaté město. A konečně hrdinou posledním je Bůh. Tedy, abych byl přesný, Starý muž hrající si na Boha (mocného Osirise), jinak vůdce Bratrstva grálu, jehož cíle nejsou tak úplně jasné, ale na konci knihy se dozvíte víc.

Knihu jsem koupil za čtvrtinu ceny v Levných knihách, takže jsem nijak velkou kvalitu neočekával. A světe div se - dalo se to číst. Nemá smysl porovnávat Jinozemi se Středozemí nebo Zeměplochou, kvalitativně je úplně někde jinde (v záchodové míse), přesto se v knize objevuje pár zajímavých nápadů a Williams prokazuje své vypravěčské umění. Potěšilo mě například reálné pojetí společnosti budoucnosti - žádné Matrixovské síťové identity, všudypřítomné počítače, ocelové konstrukce a výživa v podobě injekcí. Moderní technika ve světě Jinozemě jaksi nenásilně prostupuje život lidí, který se ale oproti dvacátému století zas tolik nezměnil.

Řemeslně je kniha pojata bezchybně, logika příběhu je zachována, nedočkáme se ani divokých skoků (kdo někdy četl knihy ze série Forgotten Realms, dá mi za pravdu, že proti nim je každá kniha skvost) v ději tam a zpět, na druhou stranu na knize vás nic nezaujme. Nebudete ji číst jedním dechem a nebude se vám zdát o monstrech, která se v ní vyskytují. Na druhou stranu - co bych za zlevněnou cenu nechtěl...

Autor článku: Tomáš Krajča
Další články od tohoto autora
Článek zaujal už lidí